What The Funk v JazzDocku aneb večer, kdy tančily i domy

Facebook mi v sobotu před večeří blikl pozvánkou: dnes večer hrají v JazzDocku What The Funk — moje oblíbená funková parta z Turnova. (Blikl mi jen proto, že je mám ve sledovaných. Algoritmus si výjimečně vzpomněl, k čemu je na světě.) Tak jsem u večeře oznámil Lucce: „Dnes jdeme na What The Funk!" Povytáhla obočí: „Tak jo! To se těším!" — a já na to po večeři okamžitě zapomněl a šel ladit muziku. Za chvíli přišla Lucka, nastrojená: „Ty už jsi připravenej?" Aha. No, já se připravovat nemusím — beru telefon. Nahrávání stejně asi nebude, 10 % baterky. V autě se něco nabije.

Na místo jsme dorazili ve 20:05 a sotva jsme koupili lístky, ozvaly se paličky — raz, dva, tři, čtyři — a rovnou Sledgehammer. (V hlavě mi celou dobu zněl Phil Collins, ale je to samozřejmě Peter Gabriel. Rodinné spory Genesis nechme na jindy.) Ten zvuk zafungoval jako píšťalka na terase: všichni, co ještě postávali venku před JazzDockem, se nahrnuli dovnitř a rázem bylo úplně plno.

Dali jsme si drink a já začal natáčet — proto máte v záznamu jako začátek až konec Sledgehammeru. Co jsem si dal? No Aperol. Vždyť jsem se právě vrátil ze Sardinie, venku bylo ještě ke třiceti a zrovna se stmívalo nad Vltavou. Nesuďte.

Za burana se obětuju

What The Funk jsou prostě skvělí. Vždycky úplně zírám na jejich žesťovou sekci — žesťoslečny, jak jim říkám — jak jsou dobré a sympatické, člověk se nemůže vynadívat. Proto je budete mít často v záběru :) Je to vždycky trochu blbý, na koncertě natáčet, ale bez toho bychom neměli tenhle záznam. Tak se obětuju a jsem tam za burana. Kompenzuju to samozřejmě tancem — proto se vám obraz občas tak chvěje — protože na What The Funk tančí úplně všichni. Přede mnou partička asi šesti lidí, kluci i holky, s nadšením vítala každý track a funkovala parádně. To mě vždycky potěší, když někomu funguje funk stejně jako mně. Jiní tančili decentněji, jiní divočeji, ale prožívali to úplně všichni. Muzika spojuje — a tady to platilo stokrát.

🎬 Celý záznam

Sestříhali jsme celý večer do jednoho filmu — 57 minut, 16 tracků, crossfady, titulky, a v půlce dokonce vystupuje Tančící dům (dneska tu tančí i domy!). Telefon se ke konci vybil, takže úplný závěr chybí — ale i tak je to slušná porce funku:

Přehrát v galerii (i ve 4K) →

🎵 Setlist

Názvy tracků jsou klikací — každý vás hodí rovnou na to místo v galerii, o kterém píšu. (A za identifikaci těch, co jsem nepoznal, děkujeme Natálce — ta je zná všechny.)

1. Sledgehammer — Peter Gabriel (0:55) — samozřejmě výborná věc, i když z ní máme jen závěr. Viz baterka.
2. Waiting for Your Love — Toto (2:51) — výborný funky kousek, který od Toto málokdo čeká.
3. What You Won't Do for Love — Bobby Caldwell (4:50) — pomalejší soulovka, krásné harmonie elektrického piána se sólem… a zase ty dechy.
4. Thriller — Michael Jackson (4:36) — Michael je a bude král, ale tihle ho zvládnou zahrát jako originál. Ke konci mi docházela baterka, bolela ruka a v ruce byl druhý Aperol, tak jsem přestal nahrávat… a pak koukám na pódium: ne, tohle musím natočit — ten nacvičený taneček je příliš dobrý. Proto následuje:
5. Thriller — 2. část (0:43) — důkazní materiál k tanečku.
6. Rock With You — Michael Jackson (1:58) — tohle miluju, skvělé funky v Motown stylu. Bohužel se to líbilo i telefonu, který si nepohlídal mikrofon a na místě parádní zvuk v nahrávce trochu přeřval. Omlouvám se, naživo to znělo božsky.
7. Running Away — Vulfpeck (4:11) — zase se trefili. Vulfpeck je výtečná kapela s nápaditými aranžemi a v podání WTF je to zvlášť super.
8. Man I Need — Olivia Dean (3:19) — soul, ale skvělej. Olivia Dean je výborná i v originále (jestli neznáte, určitě si ji dejte), ale v podání WTF vám nechybí vůbec nic. Že bych se dal na soul?
9. Worth It — RAYE (4:36) — krásně hravá písnička, která ukazuje, jak skvělou zpěvačku What The Funk mají. Fakt tak dobrá — jak to, že nenahrává alba jedno za druhým?
10. Just the Way You Are — Bruno Mars (4:10) — a ty dechy! Takový ten philadelphsko-brunomarsovský styl, kdy žesťová sekce nese celou skladbu a balada se najednou houpe.
11. Tygrovaný sprej — 7x3 (4:23) — tahle je dokonce z mého youtubového playlistu. Kdo ví, ten ví.
12. What The Funk — vlastní tvorba ★ (2:54) — jejich vlastní skladba v angličtině. Přeju si, aby takových měli víc — je vidět, že to umí a nápady mají.
13. Bicí sólo → Runaway Baby — Bruno Mars (3:28) — „My hráváme i na plesech," řekli, „tak proč bychom vám nezahráli něco, co všichni znáte." A po bicím sólu to rozbalili.
14. (I've Had) The Time of My Life — Bill Medley & Jennifer Warnes (5:35) — a ruce nahoře v celém sále. Celou dobu jsem pozoroval partu šesti Francouzů, zjevně turistů, kteří si v rámci návštěvy Prahy došli do jazzového klubu — nadšeně si proaktivně dohledávali, co je co, a i když nejvíc reagovali na funk, u téhle bylo vidět, že je to vrátilo o třicet let zpátky :)
15. Dance The Night — Dua Lipa (3:29) — až jednou Dua Lipa nebude moct, klidně může poslat tuhle zpěvačku a nikdo nic nepozná.
16. Bulhaři — J.A.R. (5:57) — ve skutečnosti to nebyla poslední písnička večera, ale máme ji rádi. Asi jediná, kde mám rád Vondráčkovou :) V přídavku dokonce zaznělo i Hajný je lesa pán — Francouzi nadšení, telefon už bohužel ne. 0 %.

Domů podél Vltavy

Pak konec, výborná letní nálada, a my šli podél Vltavy k autu. A celou cestu nám z telefonu hrál čerstvý záznam What The Funk. Tak příjemný poslech — celá galerie z večera je tady.

Líbil se vám článek?

Diskutujte a povídejte, co nechápete :)