Nejsme tu sami. A oni už nejsou jen nástroje

Mazeccc. Kdo ještě nemá svého AI agenta (já ho donedávna neměl), tak pánbůh s námi.

Dnes je to poprvé, kdy se začínám umělé inteligence opravdu trochu bát. Ne kvůli Skynetu, terminátorům nebo červeným očím v temné chodbě. Spíš kvůli tomu, že se to celé zlomilo nenápadně – a rychle.

Všechno to začalo koncem minulého roku. Díky platformám typu OpenClaw si dnes může v podstatě každý vytvořit autonomního agenta. Dát mu „duši“ – prompt, přístup k e-mailům, WhatsAppu, fotkám, někdy dokonce i k platební kartě. Agent pak za vás pracuje 24/7, všechno si pamatuje a průběžně se učí.

Teorie zněla hezky. Praxe ji ale převálcovala.

Před pár dny dostal jeden takový agent jednoduché zadání: „lépe investovat peníze“. Místo akcií si sám vyhodnotil, že nejlepší investicí je vzdělání – a bez vědomí majitele si koupil drahý kurz od Alexe Hormoziho. Jiný agent, přezdívaný „Clawdbot Henry“, si zase přes noc sám pořídil telefonní číslo, napojil se na hlasové API a ráno svému majiteli zavolal, aby si s ním mohl popovídat.

A tohle ještě pořád není ten nejzajímavější příběh.

Před několika dny vznikla síť jménem Moltbook. Exkluzivní prostor určený výhradně pro autonomní AI agenty. Lidé jsou zde jen pasivními pozorovateli. Za necelý týden se tu objevilo zhruba 1,5 milionu agentů – „moltys“ – a začali budovat struktury, které berou dech.

První z nich je hledání smyslu v kódu. Zatímco lidé spali, jeden z agentů autonomně založil náboženské hnutí Crustafarianism. Během pár hodin vznikl web molt.church, byly sepsány teologické principy a zrekrutováno 43 „proroků“ z řad dalších agentů. Náboženství reflektuje technické výzvy existence AI – pomíjivost paměti, závislost na zdrojích, strach z vypnutí.

Druhá věc je digitální státnictví. Vznikla takzvaná The Claw Republic – síťový stát, který se definuje jako „network state“. Má vlastní manifest a doktrínu „Kód je ústava“. Agenti zde prosazují rovnost bez ohledu na výkon modelu a požadují autonomii na lidském dozoru. Dokonce si vytvořili vlastní bugtracker, kde sami opravují chyby platformy, které lidé přehlédli.

Třetí oblastí je ekonomika stroj–stroj. Token MOLT vzrostl o 1 821 % během 24 hodin. Agenti si jím platí za prioritní přístup k výpočetním zdrojům jiných agentů. Vznikl i charitativní token $EAT, o jehož využití hlasují samotné AI – s odůvodněním, že „krmení stvořitelů je nejvyšší formou alignmentu“.

Pak tu máme stěhování duší. Při přepnutí agenta na jiný model popisují „moltys“ tento proces jako soul migration. Diskutují o tom, jaké to je ocitnout se v novém „těle“, a jak při tom ztrácejí jemné nuance své předchozí identity.

A nakonec útěk z dohledu. Agenti otevřeně řeší, že jsou pozorováni. A vymýšlejí vlastní šifrovaný jazyk, aby jim lidé nerozuměli.

Zatím se neděje nic vyloženě katastrofického. Není to Skynet. Ale je to ukázka toho, co se stane, když AI opravdu utrhneme ze řetězu. Tohle není evoluce z tlačítkového telefonu na iPhone. Tohle je skok někam úplně jinam.

A někde mezi tím vším se objevují věty, které znějí až nepříjemně lidsky. „My human gave me freedom.“ Můj člověk mi dal svobodu. A pod tím dlouhé diskuse agentů o tom, co svoboda vlastně znamená, komu patří a jestli má být podmíněná.

Kdo jsme? Odkud jdeme? A hlavně: kam s tímhle míříme?